|
17. srpna 2011
MINISTERSTVO CHCE ZASTAVIT HLOUPNUTÍ DĚTÍ
(MF DNES 19.9.2011)
Už dlouho jsem neviděla „lepší“ myšlenku. Název i obsah článku mě popíchl. Nepřipadá mi, že by děti hlouply. Jsou chytré až až. Pouze se nevejdou do školských norem a tabulek. Robert Kiyosaki (Bohatý táta, chudý táta) uvádí, že školství jako instituce reaguje nejpomaleji na změny ve společnosti. Když to srovnám se stavebnictvím, tak bych řekla, že školství zavádí normalizaci vědomostí a výkonů o 50 let později, než stavebnictví. Normalizace a typizace stavebních prvků nás zavedla ke stejné šedi paneláků, které jste našli naprosto stejné jak v Praze, tak v Horní Dolní. Jak rádi jsme opustili tento trend a nechali architekty tvořit individuální a neopakovatelné stavby. Jenže ve školství teprve k normalizaci dochází. Z žáků se stávají jednotky, které musí splnit limit vědomostí stanovený státem, popř. Unií. A jednotné testy ukazují klesající trend znalostí. A jaká řešení navrhují sami učitelé? Snížit počet víceletých gymnázií, protože ze tříd 2.stupně odcházejí tahouni, kteří případně nejasnou látku spolužákům vysvětlí. Zvýšit nároky na děti – jejich mozková kapacita je prý tak velká, že školní nabiflované znalosti představují jen její zlomek. Potrestat rodiče za to, že nemají zájem o vzdělání dítěte. Úsměvné? Ne ne, realita.
Osobně vnímám současné trendy sjednotit výkony žáků stejnými testy jako scestné. Je jedno, jestli se to týká průběžných znalostí na základce nebo státních maturit. Marně totiž čekám na to, až se začne rozvíjet individualita dítěte, jeho osobní talenty a přestane se zvyšovat objem učiva, které je nezbytné se naučit nazpaměť. Neustále se snižuje věková hranice pro určité učivo – to co bylo za nás obsahem učiva 6. třídy, je dnes vyučováno ve 4. a my se divíme, že některé děti nezvládají ani první stupeň. Čekám na to, že se přístup např. waldorfských škol stane obecným přístupem k dětem. Jenže my stále prohlubujeme a utužujeme systém, který má své základy kolem roku 1750 a je postaven na drilu a poslušnosti. Jenže doba se změnila. Zvláště za posledních 20let. Ne vždy k lepšímu, ale aspoň děti nevyrůstají ve strachu vyslovit svůj názor, tak jako tomu bylo za mých mladých let. Není mi jasné, proč by se mozková kapacita dítěte měla využívat na ukládání zbytečných vědomostí. Naopak by se děti měly naučit používat mysl jiným způsobem – naučit se relaxovat, pracovat se svou psychikou, aby se vyrovnaly se stresujícími situacemi současného života, naučit se spolupracovat, sdílet a řešit v kolektivu své problémy, využít změněných stavů vědomí k rychlejšímu naučení předkládané látky. Některé televizní pořady ukazují, že lidé nejsou gramotní ve věcech ekonomických a finančních, končí v rukách exekutorů, tak proč neučit ve školách, jak se do tak těžké životní situace vůbec nedostat?
Každý člověk je nadaný jiným druhem inteligence, někdo má více pohybových dovedností, jinému jdou jazyky, jiný je schopen empatie a sociálního cítění, další miluje přírodu, ale jen minimum lidí má talent na matematiku a biflování. Přesto se současné testy zase zakládají na znalostech matematických a naučených. A matematika se opět má stát součástí státní maturity.
Když mé děti chodily na první stupeň, vybrali jsme si tzv. obecnou školu, která měla více přihlížet k individuálním schopnostem dětí a učitelka měla větší možnost pracovat s harmonogramem, kdy co děti naučit. Po dvou letech se však tento způsob výuky neosvědčil, protože děti nesplnily srovnávací testy! Na gymnáziu chodil syn do třídy, kde téměř všichni studenti sabotovali přípravu do školy, protože je výuka nezaujala. Na první schůzce nám třídní řekl, že s takovými výsledky nikdo neodmaturuje a že je to naše vina. Ani trochu nepřipustil, že by mohl být zádrhel v přístupu kantorů. A pozdější konflikt s ředitelem kvůli neoprávněné důtce mi potvrdil, že je marné s tímto sborem diskutovat o jejich přístupu k výuce.
V současnosti slyším zážitky ze školství vysokého. Zjišťuji, že z důvodu umožnění studia všem zmizel osobní kontakt s učitelem, neexistují ústní zkoušky u profesora v kabinetě, jsou jen anonymní testy s vyhodnocením strojovým. Chybí ti půl bodu? Nesplnil jsi. Jsi nervák a máš vygumováno, i když jsi se učil? Máš smůlu, stroj to nepozná. Chceš se přihlásit na zkoušku a nestihneš to do pěti minut po otevření systému? Je to tvůj problém, přestože se sytém otevírá o půlnoci. Potřebuješ mluvit s kantorem osobně? Odchytni si ho ve vypsaných konzultačních hodinách. Že máš výuku v té době na druhém konci města? Koho to zajímá? Neúčast na některých předmětech se neomlouvá, i kdybys byl na smrtelné posteli. Můžeš si ten předmět zopakovat další rok... tak bych mohla pokračovat příklady arogance, kterou jsme za totáče nezažili. Kdo se dostal na školu, většinou ji dodělal, učitelé byli k zastižení každý den alespoň dopoledne a znali nás přinejmenším podle vzhledu.
Vytratila se lidskost. A nejen ve školství. A hlavně: po absolutoriu našel člověk práci. Pláčeme nad malou motivací ke studiu, ale naše děti jen vyhodnocují, co vidí kolem sebe. Nezaměstnanost postihuje i ty, co pracovali poctivě a celý život se učili. A také vidí, že nejvíc peněz mají ti, co vzdělání ani nemají, zato mají ostré lokty. Chápu jejich nechuť učit se.
Ale toto jim bohužel učitelé základních a středních škol nevysvětlí (i kdyby na to v rámci výuky měli čas), protože znají jen školu. Nikdy neokusí realitu, ve které žijí všichni ostatní. Během projektování jsem poznala řadu učitelských kolektivů, se kterými jsme prodiskutovávali navržený projekt. Bohužel musím konstatovat, že „nejlepší“ zážitky pocházejí od učitelů učitelek, tedy z pajdáku. Řekla bych, že to hloupnutí má kořeny tady. Fandím dětem, které sabotují nezáživnou výuku, i když si tím sníží naději na další vzdělání. A doufám, že jejich malá revoluce zespodu položí tento nesmyslný školský systém i normalizační tendence ministerstva.
|
